Je pátek, krátce po vydatném obědě. Z pootevřeného okna slyším zvuky jarního ptačího švitoření, doprovázené monotónním kvílením pily ze vzdálené truhlářské dílny. Rytmus tomu všemu udává pravidelný tikot hodin. Není divu, že se za zvuků této páteční symfonie u mě brzy dostavuje Schnitzelkoma, Fresskoma, neboli Fressnarkose. Jistě Vám, němčinářům i neněmčinářům bystrého úsudku nemusím napovídat, že to je: ano, správně - odpolední šlofík (mimochodem opět hledejme původ v německém slovu schlafen), poobědová únava, touha dát si dvacet, neboli anglicky "midday nap."
A nebylo by zdravější dát si raději Verdauungsspaziergang? Die Verdauung (trávení) a der Spaziergang (procházka) - Trávicí procházka. Při ní mohu přemýšlet, jaký člen tato složenina bude mít: die? nebo der?
Nebudu - stejně jako Vy i já vím , že člen složenin se určuje podle posledního slova složeniny , tudíž je to: der Verdauungsspaziergang.
Vydávám se tedy raději na poobědovou procházku, leč při chůzi do mých představ jako James Bond přichází: " Kopfkino, das Kopfkino"
Vysvětlím. Narozdíl od němčiny však čeština potřebuje k vysvětlení tohoto strohého německého výrazu obšírný popis na 2 řádky:
das Kopfkino znamená stav, kdy prožíváme živé příběhy ve svých fantaziích a představách, přičemž si můžeme představit úplně cokoliv, aniž by to nutně bylo postaveno na reálném základě.
A jaký že film v tom mém kině Hlava promítají?
Dneska dávají film: Přelož mě , když to dokážeš!
V hlavních rolích německá slovíčka:
der Kummerspeck, die Tratschtante, die Erklärungsnot, der Habenichts a die Babypause
A o těch Vám povím příště
Auf Wiederlesen!