Před časem jsem narazila na výklad některých ustálených slovních spojení užívaných v němčině. Některá z nich mají obdobu i v češtině, což je třeba případ idiomu "vytáhnout něco z klobouku"(německy Etwas aus dem Hut ziehen) Věděli jste, že nemá vůbec nic do činění s kouzelníky ?
Tento výraz má totiž
původ u lučištníků, kteří si pod pokrývku hlavy (klobouk) schovávali náhradní tětivu, aby ji ochránili před deštěm.
Also: Etwas aus dem Hut ziehen kommt angeblich nicht von den Zauberern, sondern von Bogenschützen, die ihre Ersatzsehne für den Bogen unter der Kopfbedeckung (dem Hut) vor Regen geschützt verborgen hatten. )
A proč vlastně říkáme, že máme více želízek v ohni (německy Mehrere Eisen im Feuer haben ) ? Co myslíte? Že by tkvěl původ v řemesle kovářském? Nebo výraz souvisí s hasičskou branží ? Samá voda. Jedná se o želízka krejčovská, která se dříve vkládala do žehliček. Švadelny a krejčí je nahřívali nad ohněm , mohli pak žehlit tak dlouho, dokud želízko v žehličce hřálo. Chytrý krejčí měl proto vždy několik želízek v ohni, aby mohl žehlit bez přestávky. Přeneseně tedy dnes naše želízka v ohni znamenají , že máme v něčem připraveno více variant a možností.
Also: Wer klug plant, sieht zu, daß er immer noch ein Eisen im Feuer hat, also eine weitere Möglichkeit weiterzumachen.
Die Eisen um die es hier geht, waren die Bügeleisen der Schneider. Die wurden früher auf dem Herdfeuer erhitzt, dann konnte man bügeln bis sie abgekühlt waren. Ein kluger Schneider hatte daher immer stets mehrere Eisen im Feuer, um ohne Pause weiterbügeln zu können.
A do třetice se opět na chvilinku ocitneme u kouzelníků. Ale nenechte se mýlit...
Každý sice zná kouzelnickou formuli "Hokuspokus," tento výraz má však svůj původ v katolické církvi.
Křesťanští kněží dříve vedli bohoslužby výhradně v latině. V části mše zvané "proměňování" , když se hostie dle církve mění na tělo Kristovo, odříkával kněz latinskou větu: "Hoc est enim corpus meus", což znamená:"Toto je mé tělo." Věřící lid však latinsky většinou neuměl a tak si tato slova zkrátka přizpůsobil na "Hokuspokus"
Also: Früher hielten christliche Priester Gottesdienste ausschließlich in lateinischer Sprache. Das salbungsvolle "Hoc est enim corpus meus", was "Das ist mein Leib" bedeutet, verstanden damals jedoch nur Gelehrte.
Denn tatsächlich konnte man aus dem lateinischen Satz schnell genau das verstehen: "Hokus Pokus". Und da nach dem Verständnis der Geistlichen etwas während des Gottesdienstes verwandelt wird - das Brot, die Hostie, in den Leib Jesu Christi - war der vermeintliche Zauberspruch geschaffen. Und da raunten sich manche Gottesdienstbesucher leise zu: "Jetzt macht er wieder seinen Hokuspokus."
A když už jsme u kouzelnických zaklínadel,víte, odkud se vzalo Sim sala bim? Původ této formulky je nejasný, někteří ji odvozují od latinského similia similibus (Gleiches durch Gleiches, Gleiches wird durch Gleiches geheilt - podobné podobným, nebo-li podobné se léčí podobným, což je princip homeopatie)
jiní se přiklánějí spíše k původu muslimskému: „Bismi ʾllāhi ʾr-Raḥmāni ʾr-Raḥīm“ je zvolání "Ve jménu Alláha, Milosrdného, Slitovného."
Tak to už je pro tentokrát ode mě vše , zase někdy Auf Wiederlesen!
A pár slovíček neboli Vokabeln k zapamatování:
der Bogenschütze. lučištník
die Sehne tětiva
das Bügeleisen. žehlička
das Eisen. železo
der Schneider krejčí
verwandeln. proměňovat
der Zauberspruch zaklínadlo